Moje láska z internetu se stala skutečností.

Byl sychravý listopadový podzimní večer. Vůbec jsem nemohla usnout,v hlavě spoustu zmatků a strachu. Co vlastně bude dál? Jedna životní etapa se mi nadobro uzavírala. Už bylo dost pozdě,ten už domů nepřijde,říkala jsem si. Jistě zas je u ní.

Byla jsem 16 let vdaná a ted jsme v rozvodovém řízení. Už mě netrápila žárlivot,ale spíš to co bude dál,jak se sama postarám o naše dvě děti,jak tohle vše sama zvládnu? Také mě trápilo,vlastně spíš uráželo to,jak si manžel chodil domů. Ještě jseme stále byli manželé,ale on zůstával stále víc s ní. Vadilo mi,že se chodí domů najíst,vzít si čisté oblečení. Cítila jsem se hrozně ponížená.

Ten večer jsem se po marném pokusu usnout posadila k počítači. Chvilku jsem brouzdala po stránkách,které ráda navštěvuji. Měla jsem  strašnou potřebu si s někým popovídat. Ale už bylo hodně pozdě a nikde na chatu nikdo nebyl. Zadala jsem si tedy do vyhledávače "chat". Vyskočilo na mě několik chatů,které jsem vůbec neznala. Zvolila jsem tedy náhodně jeden z nich. Jmenoval se  drbna.cz. Je to zvláštní chat,nepovídá se tam moc na sklo,ale soukromě ve zvláštním okně. Chvilku jsem to tam okukovala ,když mi na ploše monitoru vyskočilo okno " uživatel Toník vás zve na soukromou zorpravu" Nu což,přijala jsem pozvání. Trochu jsem se bála,aby to nebyl jeden z těch "erotických lovců",ale řekla jsem si,že i kdyby,můžu to přeci vypnout.

Toník byl pohodový pisatel, Psali jsme si tak nějak o všem možném. Já jsem se mu tam vypisovala ze svých starostí a trápení a on mě vždy chápavě odpověděl. Tohle jsem v tu chvíli potřebovala.On psal,že také nemůže spát,že ráno nastupuje do nemocnice,že je po úraze,spadl ze skály a ted půjde asi na 6 týdnů do nemocnice,protože se doktorům nelíbí jeho noha. Psali jsme si asi dvě hodiny. Litovali jsme se vlastně navzájem.  Také jsme si poslali navzájem fotografie. Polichotil mi,že jsem krásná a po pravdě taky na tý fotce nevypadal špatně. Ale stále jsem to brala vše tak,že to vypnu a konec,prostě jsem si potřebovala jen pokecat s někým cizím. Na konci našeho psaní mě požádal o to jestli bych mu nedala telefonní číslo,že by mi občas z nemocnice napsal sms a ,že by byl rád,kdybych mu taky napsala. Psal,že tam nebude mít internet a že to tam bude dlouhé. Nevím co se ve mě zlomilo,protože telefoní číslo jen tak někomu nedávám a už vůbec né takto cizímu člověku,ale asi po deseti minutách jsem mu ho tedy napsala.Ještě tu noc mi volal. Měl příjemný hlas,povídali jsme si asi půl hodiny o všem možném.

I přesto všechno,že se mi s ním hezky povídalo jsem nic nebrala vážně,prostě jsem si s ním popovídala a šmitec. Psal mi ještě několikrát z nemocnice a já mu asi 2X odepsala,spíše ze slušnosti.

Čas ubíhal,naše rodiná situace nabírala na intezitě,hádky rozbroje a pláč. Naštěstí manžel nechodil "domů" tak často.

Po Novém roce jsem se seznámila s jedním mužem,zažila jsem s ním lehký románek,ale na vážnější vztah to nebylo. Nevadilo mi to,potřebovala jsem se odreagovat a tento románek byl pro tuto situaci přesně to pravé. Scházeli jsme se,bral mě na večeře a do kina. Tak to šlo až do poloviny dubna.

Jednoho dubnového odpoledne,když jsem zrovna pracovala (měla jsem doma zákaznici na nehtíky) mi zvonil mobil. Volal mi Toník. Měl smutný hlas,ale musela jsem se mu omluvit,že teď s ním nemohu mluvit,že mu zavolám později. K telefonování jsem se dostala až asi za dvě hodiny.Toník byl v telefonu moc smutný a utrápený. Omlouval se mi,že mě otravuje,ale že si na mě vzpoměl a tak mi zavolal. Vyprávěl mi jak dopadl s tou nohou,že bylo vše v pořádku,ale že špatně šlápl a ted zrovna sedí v nemocnici a čeká opět na příjem. Bylo mi ho moc líto. Povídali jsme si do té doby než ho zavolali.

Ještě tu noc mi volal znova. To jsme mluvili strašně dlouho. Měla jsem obavy z jeho telefoního účtu,to bude peněz. Ujištoval mě,že mu to za to stojí,že mu moc pomáhám to vše zvládat. Stále jsem přemýšlela,proč si vzpoměl zrovna na mě. Tak jsem se ho přímo zeptala. Řekl mi,že se mu líbím,ale že si netroufá se mi vyznat.

Od toho dne jsme si volali pravidelně každý den. Uvědomovala jsem si,že k němu začínám cítit víc než jen přátelství po internetu a telefonu. Za 14 dní ho pustili z nemocnice. Blížil se konec dubna. Já jsem už měla úspěšně po rozvodu a bývalí manžel už se definitivně odstěhoval.Při jednom telefonátu se mě Toník zeptal,jestli by jsme se neměli poznat i osobně. Vůbec jsem neváhala a souhlasila. I kdyby tohle neměla být láska,je to moc fajn člověk a jako kamarád k nezaplacení. Domluvili jsme se tedy,že přijede a uvidíme.

Byl konec dubna. Zrovna ten víkend na který jsme se domluvili,že přijede byly čarodejnice. Doma jsem od rána uklízela a vše připravovala. Děti ty se mi smáli. Bylo asi půl jedné,a Toník volal,že už je  tady,ale neví kde přesně bydlím. Naváděla jsem ho po telefonu a řela,že jdu před barák. Našel to úplně perfektně. Stála jsem před barákem a trochu se mi klepaly nohy. Vystoupil z auta a dokulhal až ke mě. Podal mi kytičku a usmál se. Byl hezky,hezčí než na té fotce. Pozvala jsem ho tedy dál. Když jsme jeli ve výtahu lehce jsme se políbili.

Víkend se nám vydařil. Byli jsme na pálení čarodejnic a taky u kamarádky na grilování. Byl to opravdu krásný víkend. V neděli když odjížděl se mi chtělo až brečet. Slíbili jsme si,že se zas uvidíme. Doma jsem seděla pak jak opařená. Já jsem se normálně zamilovala. A nebyla jsem sama. Celý zbytek dne mi chodily úžasný sms od Toníka.

Od toho víkendu jsme se vídali každý víkend. Jezdil za mnou pravidelně. Jezdili jsme na výlety, pomáhal mi jak jen se dalo. Takto to trvalo rok. Pak nám to ale přestalo stačit. Chtěli jsme spolu být víc. Přemýšleli jsme jak to udělat,přeci jen jsme byli každý z jiného města a Toník měl tak u sebe práci.

Začali jsme tedy schánět práci v mém městě a sehnali. Toník se ke mě přestěhoval. Po dalším roce soužití mě Toník požádal o ruku.

No a ted jsem se svou internetovou láskou už rok vdaná.